Aktuality

Aktualitky:

- Přes prosinec a leden si musíme dát nucenou přestávku. Prosincový úprk celé kapely do prapodivných končin (Itálie atd...) ve snaze se ulyžovat k smrti Ankiho dost nepříjemně zaskočil. S teatrálním fňukem musel na toto období koncerty zrušit. V lednu si naopak Lukarin na chvíli hajne do nemocnice (nejspíš, aby dobila baterky na další náročnou sezónu). V jednání jsou zatím věci až na únor. Možná Děčín. Nabídka by byla.

- Jinak se pilně pilují nové písně. Roucho, Černá královna a ještě jedna která zatím nemá ještě jméno. Obzvlášť poslední dvě zabíhají stylově až kamsi do blázince, takže je na co se těšit (nebo z čeho mít hrůzu).

- Nové stránky Requiem Aeternam, s novou vizáží a použitím modernějších metod internetového běsnění (CSS) jsou prakticky hotové. Jen to dostat na internet. No, to bude sranda. Anki je totiž jediný z kapely, který internet doma nemá. To bohužel znamená, že nemá internet nikdo. Bude to problém je tam dostat.

Koncert ve Štětí 28.11.2009 aneb jak to bylo...

No, začalo to nechutně. Kapela si usmyslela hromadně onemocnět. Margot, která měla horečku, to chtěla vzdát. Nakonec jet musela, protože Kačkherezáda na tom byla ještě hůř. Vyrazili jsme tedy ve čtyřech a jen dva tak nějak zdraví (Lukarin  taky nebylo mnoc fajn). Na místo jsme po krátkém bloudění. Margotin neomylný GPS přístroj nám namlouval, že je Štětí na jakémsi dvorku ztracené minivesničky o třech barácích. Poté, už ve Štětí, jsme zoufale hledali správnou ulici stylem - obklíčit, obejít, vymanévrovat a hlavně minout. Nakonec dostali ve stavu mírně ucestovaném. Naštěstí jsme nehráli první, takže nás to zase tolik netrápilo.

Místní kulturní dům působil dost luxusním dojmem. Velké pódium, velký sál, nadmíru dobře vybavený zvukař. Bylo se nač těšit. Pořádající Demencia Mortalis měla celou akci pořadatelsky tak "ošéfovanou", že jsem chvílemi nestačil valit oči. Jediné co scházelo, byl červený koberec a parta modelek v negližé s vějíři.

No, ale pusťme se do samotného koncertu. První vystoupila nejspíše zdejší mladá kapela Wild Roses. Kluci hráli na takové akci poprvé a ačkoliv jsem slyšel názor, že jejich poklidnější rock se sem moc nehodil, mě se docela líbili. Hráli jistě, bez kiksů, snad jen by to chtělo víc pracovat s publikem a větší pohyb. Na debut, to ovšem bylo slušné až dost. Ostudu si neutrhli. Jen to byl prostě trochu měkčí styl.

Žel jedna věc mi nadělala trochu vrásky. Velké prostory sálu nebyly po akustické stránce příliš vychytané. Zvuk se tu odrážel a přes velmi slušnou práci zvukaře mi bylo jasné, že jestli s tím někdo bude mít problém, tak to budeme my. Kytara, basa, bicí, to se nějak nazvučí, ale ta naše symfonie? No...snad to půjde.

- Jako druzí jsme nastoupili my. Tedy Requiem Aeternam. Po první písni, jsem trochu pošteloval kytaru a to bylo asi všechno. Zvuk na pódiu byl vyloženě luxusní. Tak takhle bych to chtěl vždycky. Lidé po chvíli třeštění zraků na to co jsme zač (obvyklý stav v místech, kde jsme ještě nehráli), se také rozjeli a vše šlapalo výborně. Zvuk venku sice nebyl stoprocentní, ale to tenhle večer snad kromě Demencie neměl nikdo. Sezvučit hangár je holt obtížné. Margot to kupodivu pěvecky také zvládla, ačkoliv jsem čekal, že při své "nachcípanosti" to hlavně ve výškách bude utrpení. Nakonec jediným problémem bylo jen to, že si zablokovala během koncertu páteř a poslední píseň do mikrofonu odzpívala a mimo něj odkňučela. Podle reakcí lidí po koncertě to dopadlo i přes slabší zvuk venku celkem fajn a koncert jako takový se nám povedl. Spokojenost solidní.

- Následovali Brněnští Black-Doom metaloví Tisíc let od ráje. Na pódium jich vylezlo jako psů. Dvě kytary, dva sólo zpěvy, basa, bicí. klávesy...uff. Předcházela je pověst divokých showmanů a tu naplnili beze zbytku. Koření tomu dodaly dvě místní slečny, které vylezli na pódium s nimi a předvedly takové představení, že už to hrozilo grupen sexem (a kdo ví čím ještě) v přímém přenosu. Už předtím nás žádaly, jestli se k nám mohou přidat, ale tam udělaly chybu. Na takové věci se ženská nemá ptát ženské. Margot je prostě odpálila a já s Urim jsme utřeli čumáky :-). Tady se to neopakovalo. Chlapci je rádi vzali do party. A řádilo se. Se vším všudy. Zvuk při počtu spuštěných nástrojů sice byl takový jaký byl - chvílemi  prostě koule - naštěstí jen chvílemi. 

Muzika jako taková měla šmrnc. Neťapala jen po nudných klišé v daném žánru, které mi už tak trochu lezou na nervy. Přeci jen jsem koncertů viděl až dost. Člověk je pak rád za trochu originality. Tady se mi jí dostalo, a tak bylo i co poslouchat a ne se jen na co dívat. Pěkné, příjemné, líbilo se. Závěrečný krátký výpadek proudu sice trochu zkazil finále, ale s tím se nedalo nic dělat. S touhle kapelkou bych se rád potkal znovu.

A máme tu finále. Demencia Mortalis. Desetilté výročí oslavili velmi důstojným způsobem. Zvukař je buďto dobře znal, nebo už pochytal všechny zdejší záludnosti. Rozhodně měli asi nejlepší zvuk ze všech zúčastněných. Dvě už známé místní slečny (nechci jim radit, ale s touhle odvahou by měly, pokud umí zpívat a nejen tančit, jít do nějaké kapely, protože z nich by byly frontmenky jedna báseň) musely po první písni už z pódia dolů, aby nedošlo k vraždě. Zpěvák kapely měl totiž na pódiu i svou manželku a nebyl si tudíž jist, kolik ran by jeho hlava vydržela. Jeho manželka byla zpěvačka a stojan na mikrofon je nejen velký, ale také z oceli. Během koncertu se frontman kapely zmínil o jedné-nepříliš kladné recenzi na jejich nové album. Podle recenzenta by si měla kapela ujasnit, co vlastně chce hrát. Při pohledu na pódium jsem se této recenzi divil. Podle mě to bylo jasné. Kapela chce hrát jako Demencia Mortalis. Výborné, originální, písně. Dobře od sebe rozlišitelné a ne jen variace na jedno téma. Nezbývá, než je pozvat k nám do Ústí nad Labem. Jen ten recenzent by tam asi neměl chodit. Protože v tom případě uvidí dvě kapely, které si jaksi nedokážou ujasnit co vlastně chtějí hrát. Nebo přesněji, koho vlastně mají NAPODOBOVAT. My ten problém máme totiž taky. To už by bylo opravdu fuj. 

Zábava byla. Povedlo se. Rádi zopákneme.